U kolébky vědy stojí tajemno, alespoň podle Alberta Einsteina. Objevování tajemna je jejím motivem a výzkum jejím nástrojem. Přesně v tomto duchu se analytická laboratoř společnosti tesa kromě velkého počtu interních laboratorních testů zabývá také externími zakázkami od vědeckých institucí, například z oblasti archeologie. Ve zvláštních případech pak laboratoř se svými odborníky a nejmodernějším vybavením pomáhá odhalit nejedno tajemství. Například to, kterým je obestřena legendární babylonská věž.
Archeologie se setkává s high-tech analytikou
Historie
Co mají společného břízy a doba bronzová a jaká je spojitost mezi Babylonem, biblí a bitumenem? I takovými otázkami se čas od času zabývá analytická laboratoř společnosti tesa.
Bible? Babylon? Bitumen!
Bible se zapsala do dějin hned dvakrát – jednak jako křesťanské referenční dílo a jednak jako svědectví o historických událostech. Stavba babylonské věže, která je popsána v První knize Mojžíšově, je právě takovou historickou událostí. Pozůstatky podobně impozantní stavby byly objeveny na území dnešního Iráku v roce 1913. To, jestli výstavba věže vedla ke zmatení jazyka a jeho rozdělení, už nezjistí žádná laboratoř na světě. Můžeme však zjistit, zda budova byla postavena tak, jak je popsáno ve Starém zákoně (viz infobox), tedy s použitím bitumenu (živice) jako stavebního materiálu.
„Je pozoruhodné, že před více než 2 500 lety byly do bitumenu zřejmě záměrně přidávány anorganické látky, které nepochybně zvyšovaly jeho přilnavost ke kameni.“
Vedoucí analytické laboratoře tesa
![babylonský_kámen_-42 babylonský_kámen_-42](/cs-cz/files/images/202010/1/babylonsky-kamen-42,8844738_fixedwidth_18.webp)
Úlomek jedné ze starodávných babylonských cihel ze sbírky Biblického muzea v Münsteru měl odpovědět na otázky o povaze černé hmoty, jejíž stopy byly nalezeny na jeho povrchu. Vysoce moderní metody jako infračervená spektroskopie, mikrotomografie a skenovací elektronová mikroskopie nakonec umožnily vedoucímu analytické laboratoře tesa Dr. Christianovi Brinkmannovi dospět k závěru, že biblické stavební plány dávají smysl. Cihly mohutné věže byly jednoznačně slepeny přírodním bitumenem.
Odkud pochází bitumen?
Bitumen neboli živice vzniká během dlouhých geologických období v důsledku vypařování nízkovroucích podílů ropy, a proto se také nazývá přírodní asfalt. Po zahřátí je bitumen nejprve tvarovatelný, poté viskózní a od teploty okolo 150 stupňů řídký. Po zchlazení se vrací do svého původního polotuhého stavu. Získával se už v dávných dobách a kvůli svým izolačním a tvárným vlastnostem byl často využíván pro různé řemeslné účely.
Stavební plány z bible
Během vykopávek byly nalezeny pozůstatky několika věží, které byly vybudovány za vlády krále Nebukadnesara II. (6. století př. n. l.). Jedna z nich byla obzvláště působivá, neboť se rozkládala na ploše více než 8 000 metrů čtverečních a pravděpodobně sahala do výšky 75 až 90 metrů. Na stavbu byly použity „cihly místo kamene a asfalt místo hlíny“ (Genesis 11:3). Ale i v jiných, neméně významných pasážích bible hraje bitumen rozhodující úlohu. Například je psáno, že Mojžíšova matka svého syna – kterému Bůh později předal Desatero přikázání – uložila do ošatky ze třtiny, kterou „vymazala asfaltem a smolou“ (Exodus 2:3), a nechala ho na břehu Nilu, kde ho později našla dcera faraona. Těžko si představit, co by se s malým Mojžíšem stalo, kdyby nebylo bitumenu a jeho těsnicích vlastností. A když už jsme u toho, i archa Noemova byla podle bible „vysmolena smolou“ (Genesis 6:14). Na Blízkém východě byl tento materiál nedílnou součástí stavby lodí už před 12 000 lety.
Univerzální lepidlo: březový dehet
Do společnosti tesa si však nachází cestu i objevy, které nemají s biblí nic společného. V současnosti se v její laboratoři nachází dýka z doby kamenné ze sbírky odboru archeologie dolnosaského spolku Schaumburger Landschaft. Už zanedlouho se tento 4 000 let starý předmět ocitne pod drobnohledem zdejších vědců. „Ve zvláštních případech – a pokud nám to kapacity dovolí – se rádi věnujeme úkolům, jako je tento,“ říká vedoucí laboratoře Dr. Christian Brinkmann.
Spíše profánní než posvátný: Nálezce objevil tento ostrý pazourek v jílovité půdě při práci na základech domu. Postrádá však rukojeť. Byla kdysi upevněna pomocí lýka nebo kožených řemínků? Nebo snad ostří a rukojeť drželo pohromadě starodávné univerzální lepidlo z březového dehtu? Abychom mohli odpovědět na tyto otázky, potřebujeme špičkové vybavení a analytické nástroje. Tým Dr. Brinkmanna se proto rozhodl náhodný nález prozkoumat pomocí nástrojů, které umožňují chemickou analýzu při až 500 000násobném zvětšení.
![Starodávná dýka dlouhá 11 cm Starodávná dýka dlouhá 11 cm](/cs-cz/files/images/202010/3/starodavna-dyka-dlouha-11-cm,8844737_fixedwidth_18.webp)
Kamenný svědek dob minulých
Snímky ukazují, že na povrchu kamene jsou přítomny zbytky organické látky. Její struktura silně naznačuje, že kdysi byla viskózní – podobně jako březový dehet. „Více budeme vědět až po provedení podrobnější analýzy a porovnání výsledků s vzorkem březového dehtu,“ vysvětluje Dr. Christian Brinkmann. Jedno je však jisté. Po skončení výzkumu bude dýka vrácena nálezci, který ji chce darovat místnímu muzeu.
![Christian_Brinkmann_mikro_CT Christian_Brinkmann_mikro_CT](/cs-cz/files/images/202010/1/christian-brinkmann-mikro-ct,8844736_fixedwidth_18.webp)
Co je březový dehet?
Odvar z březové kůry je považován za první lepidlo, které člověk podomácku vyrobil a používal. Historie lepení se začala psát asi před 200 000 lety a sahá tak až do období paleolitu. Bělavá březová kůra obsahuje betulin, který lze po zahřátí na 340 až 400 stupňů extrahovat jako lepidlo. Není známo, jak se něco takového lidem z doby kamenné podařilo. Možná kůru svinuli do tenkých ruliček, které poté dali do vykopané jámy, zasypali popelem a nechali zuhelnatět? Alespoň to předpokládají dnešní vědci. Archeologické nálezy dokazují, že březový dehet byl nejpoužívanějším lepidlem po desítky tisíc let. Byl nalezen při vykopávkách v mnoha tábořištích a osadách ze střední a mladší doby kamenné. Dokonce i ve středověku se používal na výrobu nástrojů, záplatování nebo utěsňování. Již několikrát byly nalezeny zbytky březového dehtu s otisky zubů. Je snad možné, že tato načernalá hmota byla i historicky první žvýkačkou? Betulin má protizánětlivé účinky, a proto nelze vyloučit, že mohl být účinným prostředkem ústní hygieny.